Meditace na rozššíření vědomí

Meditace na rozšíření vědomí.

Máš chvíli čas, tak se pohodlně usaď a zavři oči. Zhluboka se nadechni a vydechni, a ještě jednou, s úlevným výdechem z tebe odchází napětí a pomalounku se uvolňuješ.Pozoruj svůj dech, jak proudí tvým nosem, ústy a naplňuje tvé plíce, hrudník se rozvírá a životodárný dech přináší do tvého těla i mysli klid, mír a bezpečí a myslí proletí myšlenka – jsem tady, stále a navždy, stále budu proudit, pokud o to budeš stát. Na chvíli po nádechu zatajíš dech a pak hluboce vydechneš, další nádech následuje automaticky, vůbec na to nemusíš myslet, vůbec se o nic nemusíš snažit, stačí vydechnout a další nádech a příval životodárné energie následuje sám. Pozoruješ svůj dech a  po tváři se ti rozlévá blažený úsměv, dochází ti, že stačí vydechnout spotřebovaný vzduch a na jeho místo se snadno přesunuje čerstvý nově vdechnutý plný kyslíku a životní síly. 

Tvou myslí lehce proplouvají myšlenky – jak snadno a samozřejmě to funguje, stačí vyprázdnit prostor  a ihned se naplňuje.Říkáš si, c o je to za sílu a moc, která způsobuje, že tvé tělo se stále znovu a znovu naplňuje čerstvou silou, která je udržuje v chodu, pozoruješ svoje tělo, jak odpočívá a volně se plní dechem,jemně upravíš svou polohu, tam kde pociťuješ tlak podložky, na které spočíváš, stále pozoruješ své tělo, vnímáš jeho pocity, teplo, možná jemné energetické chvění, které jím probíhá a přemýšlíš, odkud se bere tato jemná energie, kterou nevidíš, ale vnímáš ji a jsi přesvědčen, že tu je a víš, že je všude, kamkoli se pohneš. A tak se snažíš rozšířit ten pocit vnímání tohoto jemného proudění a hledáš jeho hranice, snažíš se sledovat tuto energii, ale po chvíli ztrácíš její konec a vracíš se k sobě, tvoje mysl se unavila. Zase chvíli sleduješ svůj dech, ale tvá mysl je neklidná a tebe napadá, kdo jsem vlastně já? Jsem toto tělo nebo tato mysl, která právě teď mi nabízí tyto myšlenky,? Máš zavřené oči a své tělo nevidíš, přesto si neřekneš nejsem, protože teď své tělo nevidím, máš zafixovanou představu o své existenci, ale jsem skutečně já to tělo, když já jsem ten, který to tělo vnímá? A jak je to vlastně s tou mou myslí, zase říkáš, moje mysl, je-li moje, kdo jsem Já? Přeci mohu říci můj dům a neznamená to, že já jsem dům, tedy nemohu být ani tělo ani mysl, používám je, ale nejsem jimi. Jsi v koncích . Kdo tedy jsem?

Usilovně se hledáš a  postupně ti dochází, že jsi něco, co je nehmotné, přesto velmi vědomé, protože víš ihned o každém hnutí svého těla, pocitů i mysli a napadá tě, jsem vědomí, duch.

Soustředíš se na sebe, na vědomí, na to, co je za myslí a najednou si  uvědomuješ: tvé tělo se zklidnilo, téměř si je přestal vnímat, tvá mysl zjasněla a myšlenky přestaly intenzivně proudit a ty se nacházíš ve stavu naprosté jasné bdělosti, jakákoli ospalost je tytam, máš pocit, že tvé myšlenky jsou ostré a ohraničené, vlastně ani žádné nepotřebuješ, všeho jsi si vědom a jen to pozoruješ, jsi vědomý pozorovatel. Cítíš silné proudění energií, velkou vitalitu, sílu a víš, že v tomto stavu ve kterém se právě nacházíš by si vydržel hodiny bez známky únavy, čas se pro tebe zastavil, cítíš se naprosto skvěle, bez úsilí, právě jsi vstoupil do spojení s vědomím, tak nějak si uvědomuješ, že toto je zvláštní stav bytí, splynul jsi s něčím, co se ti zdá být tvým já a zároveň máš pocit, že nemá žádné hranice, že plyneš  a zároveň stojíš v čase a nacházíš se ve stavu hlubokého míru, kde nejsou žádné otázky ani touhy. Prostě jenom existuješ, prostě jenom jsi, ale tento stav je tak blažený a příjemný, že by si v něm chtěl zůstat věčně ………. Pak se ale tvá mysl probudí k aktivitě a ty se rozhodneš meditaci ukončit. Otevřeš oči a protáhneš se, cítíš se perfektně odpočatý a nabitý a říkáš si, tak do tohoto stavu se co nejdříve vrátím znovu.

Možná si všimneš, že se změnilo tvé vnímání............že se něco změnilo......................

.