Reference
Co na škole Intuice velmi oceňuji je Drahušky přístup ke svým studentům – respektuje naše odlišné životní zkušenosti i míru duchovního poznání. Ke každému studentovi přistupuje individuálně, umí pochválit a velmi dobře rozpoznat jakou techniku každému z nás k řešení různých životních situací doporučit.
Každý měsíc se již nemůžu dočkat další „studijní“ soboty a záplavy informací, které mi přesně zapadají do mé mozaiky poznání. Každá teoretická část je následována praktickým procvičováním získaných znalostí a otevřenou diskuzí na aktuální téma. Pro mě je vždy příjemným překvapením, co všechno si může běžný člověk sám navnímat a poléčit. Je moc příjemné sledovat vývoj svých „spolustudentů“, kteří po každém praktickém úspěchu stále více věří vlastním schopnostem, o kterých až doposud nevěděli nebo jim nebyli ochotni důvěřovat.
Druhuščina škola se stala od prvního výukového dne nepostradatelným průvodcem na cestě mým dalším životem. Sleduji na sobě postupné změny - hlavně ve způsobu vnímání svých emocí, které jsem nyní schopná daleko lépe rozklíčovat, pochopit je a dále s nimi pracovat. Po seznámení s některými čistícími a léčebnými technikami si jsem sama schopná pořešit situace, které jsem dříve bez vnější pomoci vyřešit neuměla. Díky škole intuice jsem se stala celkově vnímavější a dostala do rukou nástroje osobního rozvoje, které mi umožňují měnit výrazně k lepšímu jak svůj život, tak i životy svých blízkých.
Díky Drahuško,
Blanka K.
Škola – základ života. A opravdu. V případě Školy intuice to platí dvojnásob. Vzdělávat se o samé podstatě a jádru bytí a života, o člověku, o sobě. To je to první a poslední, alfa a omega – odtud začíná Celý Příběh – příběh života, o kterém jsme PŘEDTÍM nevěděli zhola nic. Chemické, matematické, fyzikální vzorce, psychologické poučky - to vše je jen hrou stínů, za nimiž teprve leží samé jádro poznání.
S jistým tušením jsem vstoupil na půdu školy, byl jsem lačný poznat své já. A nechtěl jsem bloudit. A to tušení se splnilo a splňuje do puntíku. Nejnebezpečnější je hrát si sám se sebou – a když chybí průvodce, může se nebezpečí stát smrtelným.
Tak mě sama Prozřetelnost přivedla do školy, ve které můžu nasytit svoji touhu – dojít až k samé podstatě svého já, sama sebe.
Zachytit do slov ono Nevyslovitelné Blaho, jež je skryto pod nánosem představ, myšlenek, pocitů, jež v života běhu do člověka ZASEJE jeho okolí, je nemožné. Jen rozzářené oči ŽÁKˇU, kteří se vydali na Cestu a postupně odhazují vrstvy, mohou vypovědět pravdu o vzdělávání ve Škole a o tom, kam až je možné dojít.
I mé oči kalily a halily stíny minulosti a šrámů, utržených za vydatného přispění rodičů a nejrůznějších autorit, s nimiž jsem kdy měl co do činění a jejichž hlasům jsem mnohdy obdivně naslouchal.
Nebylo zbytí. Cesty křivolaké mě zavedly k nutnosti podívat se sám sobě do očí a přiznat si, že jsem se mýlil, když jsem neuposlechl hlas svého srdce a potlačil vrozené instinkty či intuitivní vhledy.
Tak přichází obrat a s ním vše to, co nutně následuje. Ve Škole zjišťuji, že cesty k plnému uzdravení z traumat minulosti existují a nemožné se stává skutečností. Staré křivdy, viny, potlačené emoce a výkřiky do tmy se dostávají na povrch a za pomoci mého vlastního SRDCE a VLASTNÍ INTUICE se stávají minulostí. Už nejsou součástí mého světa. Vše to se POROUČELO do PROSTORU mimo moji existenci, nic z toho už nikdy nebude rušit můj nový život, ve kterém teď zůstávají jen dětsky rozzářený úsměv, pokoj a mír.
Konečně se může naplnit a uskutečnit vše to, co dosud zůstávalo jen stínem, co ale nyní vychází na světlo a září tím více, čím více slunce proniká moji duši i vše, co jsem.
Konečně mám možnost naplnit svůj život svými sny a vizemi – čímkoli, na co jen pomyslím a co ještě před pár měsíci patřilo do říše fantazie. Ivo R.